• Alena Lukeš

Šest základních lidských potřeb podle Tonyho Robbinse


Znáte tu situaci, kdy vám prostě hlava nebere, proč se někdo chová určitým způsobem, proč dělá, nebo naopak nedělá určité věci? A co teprve když nám hlava nebere naše vlastní chování! Taky se ptáte pořád dokola..Proboha proč? Co to zase je?

Všichni se chováme do jisté míry podobně, protože všichni podvědomě usilujeme o uspokojení stejných šesti základních potřeb. A tomu podřizujeme veškeré své chování a jednání. Tyto potřeby jsou paradoxní - jsou mezi sebou v rozporu, ale jen na první pohled. Jako vždy jde jen a jen o nastolení rovnováhy. Pokud si pro jejich naplňování zvolíme destruktivní nástroje, může nám to opravdu zkomplikovat život. Ale můžeme se rozhodnout, že si vytvoříme takové vzorce chování, které naše potřeby uspokojí a nasměrují nás k mistrovskému zvládnutí hry zvané život.  Které to tedy jsou, ty naše základní potřeby?

1) Klid a jistota

Po klidu toužíme všichni. A většinou ho získáme s určitou mírou jistoty. Samozřejmě že absolutní jistota neexistuje, ale toužíme po určité jistotě, že ráno nastartujeme auto, že když otočíme kohoutkem, poteče z něj voda. Že si naše peníze udrží svoji hodnotu. Že když budeme mít chřipku, bude nablízku někdo, kdo nám uvaří čaj. Pro většinu lidí je určitá jistota nutná k přežití. Všichni potřebujeme do jisté míry cítit, že se dokážeme vyvarovat bolestných zážitků a zajistit si určitou míru životní radosti. Někteří lidé se snaží získat pocit jistoty tím, že kontrolují všechny a všechno kolem sebe. To jim na chvilku může přinést uspokojení, ale nakonec to nepřinese nic dobrého ani jim, ani ostatním. Pokud jsme v životě upřímní a máme víru v sebe sama, cítíme se dobře. A to, co děláme, je dobré pro nás i pro ostatní. Cítíme odvahu a věříme si. A máme tendenci dělat věci, které slouží vyššímu dobru. Je tu ale paradox!!

Když si člověk začne být absolutně jistý, když se všechno dá velmi dobře předvídat…prostě když naši potřebu jistoty absolutně naplníme….začneme se nudit!! Toužíme po jistotě, ale zároveň toužíme po jisté míře nejistoty a vzrušení. Po tom, aby byl náš život pestrý a rozmanitý.


2) Rozmanitost  a vzrušení

Potřebujeme překvapení, výzvu. Abychom si plně uvědomovali, že žijeme a abychom zažili pocit naplnění. Když jsme si vším jistí až příliš, nudíme se. Někdo v touze po změně a rozmanitosti sáhne po drogách nebo alkoholu, někdo si hledá stále nové milenky, někteří lidé sledují filmy, jiní se vyžívají v sofistikované konverzaci a další třeba vyhledávají stále nové možnosti, jak se vzdělávat. Ale samozřejmě, pokud je náš život nejistý až příliš, pokud je v něm příliš překvapení, jsme vystrašení a nervózní. Abychom byli schopni si rozmanitost života užít a pořádně ji vnímat, potřebujeme určitou míru jistoty. 


Pokud se nám daří křehkou rovnováhu mezi těmito dvěma potřebami udržet, jsme odměněni pocitem opravdového naplnění.


3) Významnost

V hloubi duše se všichni také potřebujeme cítit významní. Toužíme po tom, aby náš život měl nějaký vyšší smysl. Představa, že to žádný smysl nemá, je pro nás strašná. Potřebujeme cítit, že jsme určitým způsobem jedineční, že máme určité poslání. I toho je možné dosahovat různými destruktivními způsoby. Pocit jedinečnosti nám může dodat například to, že uvěříme, že jsme lepší než ostatní. Někdo se cítí jedinečným, pokud si vytvoří extrémní problémy, které ho od ostatních izolují. Lékařská věda už dokázala, že někteří lidé jsou schopni si podvědomě vytvořit nějakou chorobu, jen aby získali pozornost ostatních. Někomu dodá pocit jedinečnosti to, že vydělá víc peněz, pořídí si lepší hračky, získává stále nové a nové tituly. Jiní mají zase unikátní styl oblékání, určitým způsobem vyhraněný vkus. Nebo se můžeme rozhodnout, že zasvětíme svůj život výjimečné službě druhým. Potřebu cítit se jedineční máme všichni. A tady opět vyvstává určitý paradox.  Abychom se mohli cítit jedineční, musíme se do jisté míry oddělit- vyčlenit. Být na špici pelotonu. Když se nám podaří být absolutně jedineční, cítíme se odlišní a osamocení!! A to vytváří konflikt s naší potřebou lásky!!



4) Láska -propojení.

 Těžko bychom se asi přeli o to, že potřebujeme lásku. Potřebujeme se cítit propojení, být součástí nějaké komunity. . Toužíme, abychom na nás někomu záleželo a aby nám záleželo na někom. Abychom toho dosáhli, můžeme se přidat k nějaké skupině nebo organizaci s pozitivním zaměřením. Někdo se ale rozhodne přidat se ke skupině negativní. Protože i ta mu poskytne pocit, že někam patří. Okamžitého pocitu propojení můžeme dosáhnout, pokud se napojíme na naši tvořivou sílu. Když dokážeme cítit její vedení. I tady platí, že lidé dokáží i onemocnět proto, aby se cítili milováni a propojeni. Někteří kradou, berou drogy nebo pijí obrovské množství alkoholu, jiní v touze být přijati, milováni nebo napojeni podávají v nějaké oblasti mistrovské výkony. Je dobré mít na paměti jednu důležitou věc, která platí tady stejně jako pro všechny ostatní lidské potřeby.


Pokud vytrvale dáváme to, po čem sami toužíme, začne se nám to od ostatních vracet!!


5) Růs

Možná existují lidé, kteří tvrdí, že růst nepotřebují. Ale je pravděpodobné, že z něj mají jen strach. Všichni toužíme stát se lepšími, rozvíjet to, co už umíme. Chceme se vytáhnout a zazářit. Růst rovná se život. Všechno, co je na této planetě živé, buď roste, nebo umírá. Růst je jedním ze dvou primárních životních potřeb. Nezáleží na tom, kolik máme peněz, kolik lidí nás zná, čeho jsme v životě dosáhli. Pokud nemáme pocit, že stále rosteme, budeme se cítit nešťastní a nenaplnění. Plus ještě potřebujeme zažít euforii z něčeho, co má vyšší smysl.


6) Přínos

V každém z nás je touha přispět k něčemu všeobecně hodnotnému, pomáhat ostatním, udělat z tohoto světa lepší místo. Všichni máme v hloubi duše potřebu překročit sami sebe a žít život, který bude sloužit vyššímu dobru. Ve chvílích, kdy se nám něco takového podaří, zažíváme pocit opravdové radosti a naplnění. Přínosem bychom měli být nejen pro ostatní, ale pro sebe samé. I to má hluboký smysl. Protože není možné dát druhým to, co sami nemáme.


Rovnováha mezi tím, jak dáváme druhým a tím, jak dáváme sobě, zvláště pokud dáváme nesobecky, je tím konečným klíčem k radosti, kterou lidé tolik touží ve svém životě mít.


Pokud existuje něco, co děláme rádi, i přestože pro ostatní je to těžké (a mohli bychom to klidně dělat hodiny), je to proto, že nám to dává v hojné míře pocit jistoty, rozmanitosti, významnosti, propojení, růstu a přínosnosti. Pokud cítíme, že něco uspokojuje většinu našich potřeb, máme tendenci to dělat stále!!! A naopak, pokud je něco, čemu se vyhýbáme, nebo co neustále odkládáme, je to proto, že způsob, jakým k tomu přistupujeme, nás nechává v nejistotě, zda nám to přinese nějaké uspokojení (možná jsme si přímo jistí tím, že to bude bolestivé). Anebo nemáme pocit, že by to mohlo naplnit některou z našich potřeb.


Tak co, došlo vám, které ze svých základních lidských potřeb si určitým chováním nezdravě naplňujete vy nebo někdo kolem vás? Dává to už konečně větší smysl? Pokud ano, už vám chybí jen krůček k tomu, najít nějaký zdravější způsob a nastolit rovnováhu. Držím vám palce.


Všechno začíná uvědoměním. Pokud víme, proč jednáme tak, jak jednáme, co nás k tomu vede, jakou potřebu se nám toto chování snaží naplnit, je pro nás potom už snadné svůj vzorec chování změnit.


174 views0 comments