Tak už ten banán pusťte
Tak už ten banán pusťte
Možná jste někdy v minulosti, když jste ještě byli dětmi, něco tak moc chtěli, že jste byli připraveni udělat cokoli, jen abyste to dostali. Možná jste si mysleli, že když budete opravdu, ale opravdu hodní, možná to dostanete. A jestliže jste opravdu, ale opravdu hodní byli a přesto to nedostali, byli jste hodní zbytečně a to zklamání s vámi zůstalo a zůstává dodnes. O mnoho let později, když se vám přihodí něco, co se této situaci podobá, úplně se z toho rozsypete. Nemáte tušení, proč jednáte tak, jak jednáte. Nevíte, že za to může něco, co se přihodilo před mnoha lety. Ještě stále si to držíte. Tak jako opice si drží svůj banán…..
V jižní Africe loví opice zajímavým způsobem. Vyříznou do obrovské dýně otvor dost velký na to, aby jím šel prostrčit banán. Potom vydlabou dlouhou lžící vnitřek a banán hodí dovnitř. Když přijde opice, banán uvnitř dýně cítí, prostrčí tlapu dovnitř, popadne banán….a je chycená. Její mozek jí neřekne, že, aby se osvobodila, musí se banánu vzdát. Prostě se ho drží.
Spousta lidí se chová stejně. Drží se svého banánu celé roky. Nepropustí svá stará zklamání a rány. Je spousta, spousta věcí, které se nám v životě přihodí a kterých je dobré se zbavit, ale my se jich stále držíme a pořád dokola o nich sami se sebou dlouze diskutujeme. Pak se není čemu divit, že špatně spíme a máme divoké sny. Je to něco jako kaleidoskop v naší mysli, všechny ty střípky událostí, kterých jsme se měli už dávno zbavit.
Co s tím? Jak si tak ten svůj banán pěkně držíte, můžete si vybrat. Buď ho můžete pustit, nebo nadávat na tu pitomou dýni: „Nebejt tý pitomý dýně, už dávno jsem byl někde jinde.“
(z knihy Bear Hearta – The Wind Is My Mother)
